Moje první meditace

Zkuste to, stojí to opravdu za to 🙂

Moje první meditace byla plná odhodlání a očekávání. Pln všech dojmů a rad jak na to, převážně z knih Eduarda Tomáše jsem se do toho pustil. V té době jsme ještě neměli děti a tak jsem si nastolil pravidelný režim meditací přes den, než se žena vrátila domů z práce. Já jsem odešel dřív a snažil jsem se odejít vždy s co nejčistší hlavou. Ne vždy tomu tak bylo. Po návratu z práce jsem se dle rad očistil a zaujal pohodlnou pozici. Vydýchal a ihned po prvotní analýze svých myšlenek jsem šel rovnou na věc. Zaměřil  jsem se na jednu otázku  KDO JSEM JÁ? Dále jsem zůstával v tázacím postoji a snažil jsem se odpoutat od svého těla a nevšímat si svých myšlenek. Nebylo to rozhodně tak jednoduché, jak jsem si myslel. První dojem z mé opravdové mnou řízené meditace byl opravdu bizarní. Žena se vrátila domů o něco dříve a přistihla mě, jak medituji. Když se otevřely dveře od garáže, máme je spojené s domem, věděl jsem, že přichází. Neměl jsem chuť se vzdávat navozeného vnitřního klidu. Zůstal jsem ještě chvilinku vnořen do sebe a pak otevřel oči. Pomalu jsem vstal, ale přesto se mi zamotala hlava. Cítil jsem se jinak, lehčí, volnější, klidnější. Stále jsem se usmíval. Ihned jsem dostal otázku „Děje se něco?“ a  bez čekání na odpověď i rychlou reakci na můj stav jsem dostal i odpověď „Směješ se jak měsíček na hnoji“. Toto konstatování mého pomeditačního stavu nás provází dodnes. Jen to zní už trochu jinak. Ty jsi meditoval ?  Směješ se zase jako měsíček na hnoji“ Můj první pomeditační stav byl něčím přece jen zvláštní. Proto si ho dodnes také dobře pamatuji. Nejen že jsem se cítil velmi uklidněný, šťastný, uvolněný a něco o trochu navíc. Celou svou meditaci jsem se snažil být odpoután od své tělesné schránky. A to se mi také povedlo. Zkusím popsat, jak to na mně působí do dnes. Přibližně, tam kde začínají růst vlasy je na onom místě na hlavě tak zvaný vějířek. Tam jsem cítil velký proud energie, takové povznášející se. Navíc můj pocit byl svázán takovou lehkostí mysli, že jsem pociťoval stav, kdy jsem nebyl přítomen ve svém těle. Věděl jsem co dělám, věděl jsem o čem mluvím, ale přesto tak nějak jsem k tělu nepatřil. Nebyl jsem v něm. Bylo to tak lehké a osvobozující. Tento stav nevydržel dlouho a brzy se dostavily myšlenky, které mě vtáhly zpět dovnitř mé tělesné schránky. Lépe řečeno, mysl se svými problémy, obavami, možnými náměty a řešeními možných situací a představ mě donutila vrátit se zpět a řešit.

A jaká byla Vaše první meditace? Napište mi prosím Vaše pocity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *